Očko z Kyjova
číslo 3, ročník 6
září 2009
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých oblastní odbočka Kyjov
Vydáváno za podpory:
Město Kyjov
Městská knihovna Kyjov
Borshow, studio a zvuk
Obsah…
Připravujeme…
Rozpis plánovaných akcí
Turistika
Nabízíme…
Kalendáře, časopisy na rok 2010
Beseda s ukázkou netradičního stravování
Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování služeb
Zpřístupněné informace o lécích
Informujeme…
Základní kurz Braillova písma
Dík České poště
Nová odbavovací hala na Florenci
Sloučení lékařských posudkových služeb ČSSZ a ÚP
Mapy pro nevidomé (z naší knihovny)
Jak se pohybuji …
Irena Kratochvílová
Stalo se…
Setkání zrakově postižených
Turnaj v showdownu
Napajedla - hřebčín
Byli jsme u Kerndla
Poznali jsme Olympus DS75
Stálo to za to…
Už jich bylo sto…
Rekreace
Společenská kronika
Ze sportu…
Showdown
Bowling
Zvuková střelba
Skončilo nám léto, prázdniny, doba dovolených. Rána jsou chladnější, ubývá světla. Ať se nám to líbí nebo ne, svou vládu přebírá podzim.
A podzim můžeme chápat jako roční období nebo třetí etapu lidského věku.
Lekat se nemusíte, podzimem nic nekončí!
Naopak, můžete nastartovat novou životní dráhu, odhodlaně se pustit do toho, na co nebyl dosud čas, příležitost, chuť, odvaha či možnost. Můžete uskutečnit všechno to, o čem jste až dosud jen snili nebo o tom jen mluvili. Sami si určíte, kam budou směřovat vaše další životní kroky a změnou svého životního stylu si nejen prodloužíte život, lehce proběhnete zimou, ale jaro přivítáte plni optimismu a těšení se na léto. A to už tu bude podzim…
Hana Vrtková
Podzim se rodí
stříháním pupeční šňůry
stopek listů javorů.
Vstává padáním zlata
z větví do dvorů
a hrušky nabízí svá těla.
Ve strachu před prvním mrazíkem
slunce ani nedutá
jeho záře se rozletěla
a schovala se v jablkách
rozzářených do žluta.
Připravujeme…
3. září Keramika
7. září Trénink bowlingu (veřejný)
8. září Hodonín, sociální poradenství
10. září Keramika
10.-13. září TyfloArt Ústí nad Labem
16. září Trénink paměti
17. září Keramika
17. září Veselí nad Moravou, sociální poradenství
21. září Trénink bowlingu
22. září Hodonín, sociální poradenství
24. září Chrlická žaba
26. září Bowling – Burčákový turnaj ve Veselí
30. září Netradiční stravování
1. října Keramika
5. října Soutěž v prostorové orientaci
5. října Trénink bowling
6. října Hodonín, sociální poradenství
8. října Keramika
15. října Sbírka Bílá pastelka
19. října Trénink bowlingu
20. října Hodonín, sociální poradenství
21. října Trénink paměti
22. října Keramika
27. října Schůze sportovců
29. října Veselí nad Moravou, sociální poradenství
2. listopadu Trénink bowlingu (veřejný)
3. listopadu Hodonín, sociální poradenství
5. listopadu Keramika
10. listopadu Showdown - turnaj se sluchově postiženými
11. listopadu Prezentace kompenzační pomůcky
12. listopadu Keramika
16. listopadu Trénink bowlingu
18. listopadu Trénink paměti
19. listopadu Prevence kriminality - beseda
26. listopadu Veselí nad Moravou, sociální poradenství
30. listopadu Trénink bowlingu
Vzhledem k nutnosti zlepšit kvalitu tréninků hráčů bowlingu, byla nutná změna v hracích dnech. Hráči, kteří reprezentují na mistrovství republiky (mají platné průkazy sportovců), hrají jednou za 14 dnů v pondělí od 16 hodin. Ostatní zájemci o tento sport, rekreační hráči či zájemci, kteří si tento sport chtějí vyzkoušet, budou mít možnost si zahrát vždy první hrací pondělí v lichém měsíci. (viz rozpis akcí).
Letošního festivalu zrakově postižených v Ústí nad Labem TyfloArt se zúčastní i naše odbočka. Reprezentovat budeme jednak díla našich keramiků a také se představí pěvecký sbor Pastelky.
Máme tady již III. ročník Burčákového bowlení. Bowlet se nebudou bečky plné burčáku, ani lahodný mok v ústech, i když… vítězové turnaje v bowlingu budou mít realitu trochu jinou! Pokud i vy chcete zvítězit, není nic snazšího – přihlaste se, zvítězte a…
Pokud máte hezké vzpomínky na I. ročník naší minisoutěže v prostorové orientaci, máte možnost si opět vyzkoušet jaké to je se projít ulicemi Kyjova bez kontroly zraku. Je nutné se včas přihlásit a bližší informace obdrží účastnici soutěže dodatečně. Těšit se můžete jen na věci příjemné, situace nepředvídané.
Opět podpoříme celonárodní sbírku Bílá pastelka za pomoci studentů středních škol a našich obětavých členů. Věříme, že zdravá veřejnost bude ke sbírce vstřícná – výnos jde na podporu zrakově postižených, na jejich pomoc a aktivity.
Ve 14 hodin odpoledne se můžete na knihovnu přijít seznámit s měřícím pásmem, které je opatřeno hlasovým výstupem.
Stali jste se obětí či svědkem trestného činu? Nevíte, jak se ubránit a co v takových situacích dělat? Návody a způsoby ochrany před (delikventy, násilníky) pachateli trestných činů a ostatní užitečné rady nám budou udílet v rámci odborného poradenství pracovníci Bílého kruhu bezpečí, Policie ČR. Přednáška je doplněna i volnou diskuzí a příklady z praxe. Začátek ve 15:30 hodin na knihovně v Kyjově.
Turistika
9. září - odjezd z kyjovského autobusového nádraží v 08:57 hod. nástupiště č.14.
Navštívíme obec Hýsly na Kyjovsku, která má sice 395 obyvatel, ale také od 25. října 2008 světový unikát:
zmenšenina sluneční soustavy, která se rozkládá na ploše 29,4 m2. Planety i měsíce jsou vytvořeny z broušených žulových kostek a odřezků. Do kostek značících planety jsou vytesány astronomické symboly a názvy měsíců označují jejich začáteční písmena. Ze slunce, které má tvar včelí buňky, ční žihadlo. Toto žihadlo je polos slunečních hodin, na jehož vrcholu jsou umístěny nejmenší sluneční hodiny na světě. Ty jsou vyrobeny z mosazi o rozměru 9 × 9 mm a výška polosu je 5 mm. Povrch hodin je pozlacen. Sluneční hodiny jsou zkonstruovány tak, aby ukazovaly astronomický čas v obci Hýsly.
Po prohlídce hodin budeme pokračovat směr východ na vrch Johanka, kde stojí 11 metrů vysoká dřevěná rozhledna. Za pěkného počasí je z rozhledny pěkný výhled na Pálavu, Ždánický les a Chřiby s hradem Buchlov.
23. září - odjezd z Kyjova vlakem v 07:07 hod a z Hodonína v 07:42 hod. do Otrokovic, dále pokračujeme autobusem.
Navštívíme společně Afriku, Asii, Austrálii, Jižní Ameriku, to vše během jednoho dne v ZOO Lešná. Zažijeme skutečnou atmosféru tropického deštného lesa, projdeme se rozlehlou přírodní průchozí expozicí s chovem 210 druhů zvířat.
Pokračovat budeme prohlídkou 11 stylově zařízených pokojů romantického zámku, abychom následně nejvíce ocenili vzácné dřeviny ve svahu pod restaurací Tyrol.
28. září - už pošesté se vydáme uzavírat lesní studánku Bezdynku k zimnímu spánku. Sejdeme se na kyjovském nádraží a v 08:24 hod. odcestujeme vlakem tentokrát do Jestřabic. Zpáteční cesta bude pěšmo do Nemotic a odtud vlakem. S sebou dobrou náladu, něco na zahřátí, něco k snědku, ostatně – vždyť už to znáte!
28. října - odjezd z Kyjova v 06:39 hod. a z Hodonína v 08:17 hod. vlakem do Šakvic, dále se pokračuje autobusem.
Tentokrát to bude celkem náročný turistický výšlap v délce 6 – 8 km v nerovném terénu. Takže zvažte každý své možnosti.
Trasa povede z Dolních Věstonic na zříceninu hradu Děvičky, který byl vybudován na temeni vysokého skalnatého kopce. Jádro hradu má tvar obdélníku vymezeného vysokou plášťovou zdí o síle 2 m. Čelo hradby nad šíjovým příkopem má charakteristický zaoblený tvar. Zástavba jádra byla převážně gotická. Pozoruhodnou obrannou částí hradu je předsunutá pětiboká patrová dělostřelecká bašta s břitem z doby tureckého nebezpečí, stojící za šíjovým příkopem na jihozápadní straně. Trasa nás zavede do Pavlova s možností oběda.
25. listopadu – odjezd autobusu v 08:10 hod z Kyjova do Hodonína, z Hodonína společně v 08:54 autobusem do Mutěnic.
Navštívíme jedinečné muzeum vinařství a ovocných pálenek v Evropě. Bude zajištěna exkurze s průvodcem, degustace vín a ovocných destilátů, prohlídka vinného sklepa, ke kterému patří rozsáhlý archivní sklep, kde mimo vína také zraje 20 000 l mutěnského brandy v dřevěných sudech, dále prohlídka vinařského muzea, muzea destilátů s funkčním destilačním zařízením, prohlídka mysliveckého muzea a loveckého salónku s hodnotnými trofejemi a ve stylové prodejně si budete moci zakoupit archivní vína, destiláty, keramiku.
rubriku Připravujeme… připravila Hana Vrtková
Nabízíme…
Kalendáře, časopisy na rok 2010
Nezapomeňte si objednat stolní kalendáře na rok 2010 ve zvětšeném černotisku nebo kombinované s bodovým písmem v ceně 50,- Kč a časopisy z nabídky redakce Zora. Přehled vydávaných periodik pro rok 2010 je k dispozici na knihovně. Vybírat můžete z formátů – zvětšený černotisk, bodové písmo, zvuková kazeta, digitální zpracování ve formátu MP3, na disketách anebo e-mailem.
Objednávky přijímá paní Radmila Svobodová.
Beseda s ukázkou netradičního stravování
Připravili jsme pro vás ukázku přípravy jídla spojenou s ochutnávkou. Nebudou to klasické recepty, ale využijí se převážně suroviny, které právě nyní sklízíte ze zahrádek a budete překvapeni, jak se dá za levný peníz, z dostupných surovin, připravit jedno jídlo s netradiční kombinací a nekonečnou možností obměňování chuti. Navíc takové menu má zajímavý vliv na zdraví nebo uzdravení se.
Mé motto:
Strava dneška = tělo a psychika zítřka.
Jaký příjem – takový výdej = vizitka jaký jsem.
vychází ze znalostí o výživě, lidském těle, jeho psychice a duši, které jsem získal po dobu několik desítek let. Těchto poznatků můžete využít při řešení zdravotního stavu na konzultacích nebo při masážích po dohodě na tel. čísle 724 300 136.
Těší se na vás Ivan Přibiš
Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování služeb
Naše pracoviště, Středisko integračních aktivit má dvě registrované služby – sociální poradenství a sociálně aktivizační služby (volnočasové aktivity). Uživatelé služeb mají právo stěžovat si na kvalitu a způsob poskytování sociálních služeb.
A proto vás nyní seznáme s pravidly stížností. Také upozorňujeme, že před vstupními dveřmi do našich prostor, po pravé straně, je umístěna schránka, která se bude vybírat každé pondělí.
Řád řešení stížností uživatelů služeb Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých
Při zahájení spolupráce je pracovník povinen klienta o možnosti podání stížnosti informovat.
Stížnost není důvodem pro ukončení služby ani k diskriminujícímu jednání ze strany poskytovatele služeb. K podání stížnosti jsou oprávněni také rodinní příslušníci, jakýkoli občan, který podává stížnost v zájmu klienta.
Stěžovatel může předat svou stížnost:
a) ústně
b) písemně předat pracovníkovi, který stížnost vyřizuje
c) poštou nebo e-mailem.
d) do schránek umístěných v prostorách pracovišť SONS
Stěžovatel může požádat pracovníka SONS o sepsání stížnosti.
Pokud stížnost směřuje proti pracovníkům SIA, vyřizuje ji vedoucí Středisek integračních aktivit - dále jen SIA - (kontakt: ing. Marie Kuncová, Krakovská 21, 110 00, Praha 1, tel.: 221 462 437,
e-mail:kuncova@sons.cz). Pokud stížnost není podle stěžovatele vyřízena uspokojivě, může se obrátit na prezidenta SONS (kontakt: Josef Stiborský, Krakovská 21, 110 00 Praha 1, tel.: 221 462 146,
e-mail:stiborsky@sons.cz).
Pokud stížnost směřuje proti vedoucí SIA nebo jakémukoliv jinému pracovníku SONS, kromě pracovníků oblastních pracovišť SIA, vyřizuje stížnost prezident SONS (kontakt: Josef Stiborský, Krakovská 21, 110 00 Praha 1, tel.: 221 462 146,
e-mail:stiborsky@sons.cz).
Stížnost směřující na prezidenta SONS projednává republiková rada SONS.
Stížnost může podat stěžovatel osobně nebo prostřednictvím právnické nebo fyzické osoby. Stěžovatel má možnost zvolit si nezávislého zástupce, který ho bude při vyřizování stížnosti zastupovat. Může to být fyzická osoba (příbuzný, přítel, člen odbočky SONS atd.), nebo právnická osoba (např. občanská poradna, Tyflocentrum nebo Oblastní odbočka SONS). Stížnost může podat kdokoliv, aniž by byl uživatelem služeb nebo členem SONS.
Všechny stížnosti včetně záznamu jejich řešení jsou písemně evidovány na příslušných pracovištích.
Lhůta pro vyřízení stížnosti je 30 dnů od přijetí stížnosti, v odůvodněných případech může být tato lhůta překročena. V případě překročení lhůty budou všichni účastníci informováni.
V případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti se stěžovatel může obrátit na inspektory kvality sociálních služeb nebo se může svých práv domáhat soudní cestou. V případě, že stížnost nebyla uspokojivě vyřešena, může se také obrátit na Veřejného ochránce lidských práv. Při vyhledávání kontaktů na tyto instituce jsou pracovníci SONS povinni poskytnout stěžovateli pomoc.
Zpřístupněné informace o lécích
S označením názvů léků Braillovým písmem na krabičkách se už čas od času setkáváme. Do tří let musejí být takto označeny všechny papírové obaly léků.
Nový zákon o léčivech zavedl v souladu s evropskou legislativou opatření, zajišťující lepší informovanost nevidomých a slabozrakých o léčivých přípravcích.
Podle směrnice 2001/83/ES je držitel rozhodnutí o registraci humánního léčivého přípravku povinen zajistit, aby příbalové informace těchto přípravků byly ve spolupráci s organizací nevidomých a slabozrakých vhodným způsobem zpřístupněny pro nevidomé a slabozraké občany.
A tak naše organizace od 1. 6. 2009 rozšířila nabídku svých služeb pro těžce zrakově postižené.
Jedná se o službu zpřístupnění příbalových letáků léčivých přípravků.
Zájemci mohou požadovaný příbalový leták získat třemi způsoby:
vyhledat na webovém portálu www.pribaloveletaky.cz
Zde se vám otevře stránka s formulářem, kdy nejdříve se vám zobrazí rozbalovací menu s nabídkou hledat podle tří kritérií:
1. část názvu léčivého přípravku
2. plný název léčivého přípravku
3. výrobce léčivého přípravku.
Do druhého okénka pak vepíšete podle zvoleného hledání přípravek (buď název, nebo výrobce) a dáte vyhledat. Naběhne vám stránka s výsledky hledání, kde máte základní informace o přípravku uvedeny v odstavcích - název, forma, balení, výrobce a registrace. Po kliknutí na název přípravku se vám rozbalí veškeré informace, které jsou na příbalových letácích uvedeny.
požádat o něj pomocí zaslání emailu na adresu
pribaloveletaky@sons.cz
Uživatel příbalový leták obdrží v digitální podobě formou připojeného dokumentu.
využít bezplatnou telefonní linku Call Centra SONS ČR na čísle 800 226 222.
Obsah letáku vám může být přehrán ve zvukové podobě.
Prozatím se jedná o 24 léčivých přípravků firmy Astellas Pharma, s.r.o.
rubriku Nabízíme…zpracovala Hana Vrtková
Informujeme…
Rok 2009 ve znamení 200. výročí narození L. Brailla
Základní kurz Braillova písma
O tom, že v letošním roce si připomínáme významné výročí tvůrce geniálního slepeckého písma jste již určitě hodně slyšeli, četli. I v našem časopise. A že k tomuto výročí celá naše organizace již zorganizovala nebo připravuje spoustu zajímavých akcí, taktéž něco tušíte.
A jakým způsobem jsme si toto neopomenutelné výročí připomněli u nás? Vězte, že prací! A to celkem náročnou a největší břímě na sobě nesl prof. Pavel Nedvěd.
Připravili jsme Základní kurz Braillova písma, orientovaný na zdravou veřejnost. Zájem a složení účastníků bylo velmi překvapivé. Kurzu se zúčastnilo celkem 11 zájemců, z toho 3 zrakově postižení z naší odbočky. Mezi účastnicemi dále byly – studentky, naše dobrovolná pracovnice, učitelka ZŠ ze Šardic, absolventky kurzu Pečovatel v sociálních službách, sociální pracovnice Centra denních služeb v Kyjově, pracovnice brněnské agentury, vlastně samé ženy.
A co nám o kurzu pověděly?
Sociální pracovnice Centra denních služeb v Kyjově:
Pracuji jako sociální pracovnice a dálkově studuji sociální pedagogiku, znalost Braillova písma mi pomůže jak při práci, tak při studiích. V zaměstnání máme Dům s pečovatelskou službou s nevidomým obyvatelem, takže příležitost vniknout do tajů Braillova písma beru jako podnět ke zkvalitnění našich služeb, kdy hodláme veškeré informace poskytovat i formou slepeckého písma.
Pracovnice neziskové organizace v Brně:
Naše organizace se zabývá zaměstnáváním lidí se zdravotním a sociálním znevýhodněním na otevřeném trhu práce. V současné době mám nevidomou uživatelku našich služeb a tento kurz mi pomůže ji více porozumět. Myslím si, že je dobré si vyzkoušet určitý styl komunikace, který nevidomý používají. Samotná výuka je velmi srozumitelná, a tím, že ji přednáší člověk, který Braillovo písmo zná a používá je, umí to podat tak, že řeč Braillova písma vnímám jako vrozenost. Přitom pro lidi, kteří vidí a chtějí si to vyzkoušet, výklad je srozumitelný a zapamatovatelný.
Absolventka kurzu Pečovatel v sociálních službách I:
Dokud se nám svět zrakově postižených nepřiblíží, tak si nedovedeme představit, co ti lidé prožívají, jak to zažívají, jak to mají strašně složité. Nyní jsem získala zaměstnání, budu pracovat se seniory, mezi kterými je spousta těch, kteří už špatně vidí. Tady mám příležitost nechat se vtáhnout do světa nevidomých, já cítím, že do sociální oblasti toto určitě patří. Systém písma je vynikající, systém vaší výuky je perfektní, dokonce je výuka vedena zábavnou formou, ale přesto je mi jasné, že je potřeba velké snahy a píle, aby se nevidomí lidé naučili s Braillovým písmem pracovat.
Absolventka kurzu Pečovatel v sociálních službách II:
V současné době jsem dokončila pečovatelský kurz, hodlám pracovat v sociální oblasti, takže toto byla taková příležitost si rozšířit své znalosti a také chodí sem se mnou i moje dcera. S pojmem Braillovo písmo jsem se setkala už pradávno na základní škole, takže to byla také trochu zvědavost, která mě sem vedla.
Studentka:
Jsem studentkou zdravotní školy a ve studiu chci pokračovat. Celý kurz se mi líbil a chtěla bych pokračovat dál, naučit se číst Braillovo písmo plynule. Mám fotografickou paměť, vybavuji si jak jsou písmena složená a hmatem mi některá písmenka dělala velké problémy, protože bodíky splývaly dohromady. Ale při čtení, jak jsem projížděla po jednotlivých bodech prstem, tak se mi složení písmen zobrazovalo před očima. Když sem si sama prohlížela Braillovo písmo, tak jsem vůbec netušila, proč to tak je, proč jsou bodíky poskládané právě tak, jak jsou a tady jsem pochopila, že Braillova abeceda má svoji logiku, že systém na sebe navazuje. Hana Vrtková
Dík České poště
Vyvolávací lístkové systémy, se kterými se setkáváme v nejrůznějších institucích, jsou velkou bariérou, znemožňující samostatné jednání zrakově znevýhodněných lidí, zvláště zcela nevidících.
Platné předpisy pro bezbariérovou úpravu staveb jsou v této souvislosti málo účinné. Z podnětu Metodického centra odstraňování bariér SONS Česká pošta, s. p., na svoje náklady upravila ve dvou etapách skoro 400 pošt tak, aby mohly být samostatně využívány i těžce zrakově znevýhodněnými zákazníky.
Zmíněná akce právě končí. A proto se k ní právě vracíme. Především je na místě z naší strany velký dík. Zdaleka ne všechny instituce, ať již jde o úřady, prodejní centra či zdravotnická zařízení na naši skupinu uživatelů tímto způsobem pamatují a nám tak znepříjemňují život. Dokonce se to dá chápat jako diskriminace; začíná se dokonce nabízet otázka, zdali bychom neměli svoje oprávněné potřeby více zdůrazňovat, zviditelňovat a prosazovat. A to nejen prostřednictvím svých občanských sdružení, ale i jako jednotlivci v místech, kde se s podobnými příkořími přímo setkáváme.
Nyní si připomeneme, jak opatření realizovaná Českou poštou využívat.
Zmíněné úpravy spočívají především v tom, že nad vchody pošt byly umístěny standardní dálkově ovládané akustické orientační majáky.
Na povel č. 1 slepecké vysílačky takový maják po úvodní znělce sdělí hlasovou frázi, o kterou poštu se jedná.
Povelem č. 2 vyvoláme informaci o tom, jak se dále chovat; hlasová fráze nám popíše trasu od vchodu k vyhrazené přepážce, sdělí nám, zda v hale jsou instalovány umělé vodicí linie, popřípadě i další místní zvláštnosti. Takovou místní zvláštností může být výzva, abychom se po příchodu do haly povelem č. 4 zaregistrovali, takže personál pošty se o naší přítomnosti dozví předem.
V takovém případě nás další akustický signál ve formě charakteristického tikání upozorní, že jsme na řadě, a můžeme přistoupit k přepážce, která je jen několik kroků od konce vodicí linie na podlaze.
Jinou, poměrně výjimečnou zvláštností může být možnost přivolání asistence zvonkovým tlačítkem umístěným na vhodném místě, které je i poslepu snadno identifikovatelné - jeho umístění popíše fráze majáku.
Z hlasové odezvy vyrozumíme, že žádost o asistenci proběhla. Pak se buď dočkáme příchodu asistenta, nebo se po nějaké chvíli dozvíme, že obsluha nereaguje.
Z předchozího textu vyplývá, že tam, kde je to vhodné, byly na podlaze haly zřízeny umělé vodicí linie z plechových nebo plastových barevných pásků. Ty nás spolehlivě vedou, při vhodné volbě techniky chůze s bílou holí, od vchodu k přepážce vyhrazené k našemu přednostnímu obsloužení. Na konci této vodicí linie ("Diskrétní zóna") vyčkáme na výzvu buď zmíněným "tikáním" nebo osobně personálem přepážky.
Pochopení našich problémů vedením České pošty dokládá i fakt, že personál, přicházející do styku se zákazníky, je poučen o elementárních zásadách kontaktu se zrakově znevýhodněnou osobou z brožurky, kterou pro tyto potřeby zpracoval Tyfloservis, o. p. s.
Vedení České pošty nabízí, že ve třetí etapě ozvučí další pošty, pokud v místě bude uplatněna odůvodněná potřeba, kterou uplatní místně příslušná oblastní odbočka SONS.
Seznam pošt, upravených výše popsaným způsobem, bude umístěn na webové stránky SONS a bude průběžně aktualizován. Tento seznam bude rovněž k dispozici na všech oblastních odbočkách SONS, na TyfloCentrech, na krajských pracovištích Tyfloservisu i na Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina.
zpracoval T. Farník a V. Dudr; převzato z časopisu Zora
P.S.
V našem okrese je prozatím zvukovým majákem a naváděcími lištami vybavena pouze pošta v Kyjově.
Nová odbavovací hala na Florenci
První etapa stavebních úprav Ústředního autobusového nádraží Praha - Florenc poněkud pozměnila podmínky pro jeho samostatné využívání zrakově znevýhodněnými cestujícími. V následujících řádcích tyto změny popíšeme.
Nově vybudované parkoviště pro taxi i veřejnost komplikuje orientační situaci pro nevidomé takovým způsobem, že je vhodné při příchodu Křižíkovou ulicí od ulice Na Florenci volit cestu podchodem, ať již směřujeme na autobusové nádraží nebo chceme dále pokračovat Křižíkovou ulicí ke Karlínskému divadlu.
Parkoviště je "ohraničeno" pro nevidomé barevným varovným pásem z reliéfní dlažby.
Po výstupu do areálu nádraží z podchodu metra můžeme pokračovat v přímém směru k nově vybudované budově - dočasné odbavovací hale. Můžeme jít podél umělé vodicí linie ve formě podélných drážek, tak jak ji známe například z nástupišť železnice. Vodicí linie začíná u levého okraje schodiště. Vchod do odbavovací haly je opatřen akustickým majákem.
Napříč celou odbavovací halou je vodicí linie stejného provedení jako na nástupišti metra, ta nás vede mimo fronty u místenkových pokladen a odpočinkové zóny pro čekající. O umístění pokladen, informačního pultu, WC a elektronických informačních stojanů nás informuje druhá fráze majáků nad vchody. Informační pult v hale s personálem je rovněž vybaven majáčkem spouštěným povelem č. 1 slepecké vysílačky.
Elektronické informační stojany s jízdními řády a dalšími informacemi, umístěné v hale v blízkosti vchodů, jsou rovněž opatřeny akustickým informačním majákem se speciální znělkou. Jejich hlasový výstup pro nevidomé aktivujeme povelem č. 6 naší slepecké vysílačky nebo kódem 241, vyťukaným na šestitlačítkové klávesnici pod obrazovkou stojanu. Při dalším ovládání stojanu se řídíme jeho hlasovými instrukcemi.
Vlastní areál nádraží zatím nebyl stavebně upravován. K cestě k jednotlivým odjezdovým stáním doporučujeme z bezpečnostních důvodů využít stávající lávku nad areálem. Cesta jinudy není zatím, zvláště pro zcela nevidomé, dostatečně orientačně ošetřena.
Z dřívějších úprav připomínáme signální pásy na stáních 1 až 10, informační štítky v Braillově písmu na označnících všech stání a na madlech zábradlí schodišť ke stáním na ostrůvcích – pokud nejsou poničena vandaly. Rovněž můžeme spoléhat na zábrany chránící nás před vstupem pod visutá schodiště lávky.
Ke schodišti lávky nad nástupišti se nejsnadněji dostaneme přes původní halu s vchodem z Křižíkovy ulice. Můžeme rovněž použít cestu novou odbavovací halou. Tou projdeme od výše popsaného vchodu k druhému podél vodicí linie uvnitř a hned za východem odbočíme doleva, pokračujeme přímo asi 20 m ke stěně původní budovy a podél ní vpravo až ke schodišti. Na této trase však překáží prodejní stánky.
Tomáš Farník a Viktor Dudr; převzato časopisu Zora
Sloučení lékařských posudkových služeb ČSSZ a ÚP
Od 1. července 2009 došlo ke sloučení lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a lékařské posudkové služby úřadů práce (ÚP), a tím k opětovnému vytvoření jednotné lékařské posudkové služby v rámci ČSSZ. Od tohoto dne je veškerá dosavadní činnost posudkové služby ÚP převedena na okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ).
Od 1. 7. 2006 byla totiž lékařská posudková služba v oblasti působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí rozdělena na část působící na ČSSZ a OSSZ pro účely důchodového a nemocenského pojištění, a na část působící na ÚP pro účely zaměstnanosti a ostatních systémů sociální ochrany. K tomuto rozdělení došlo v souvislosti se zavedením nové sociální dávky – příspěvku na péči v systému sociálních služeb.
Důvodem sloučení lékařské posudkové služby zpět na ČSSZ je účinnější zvládnutí kapacitních nároků na vyřizování požadavků klientů.
Při posuzování zdravotního stavu vychází OSSZ zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly OSSZ, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Vycházet bude také z podkladů vypracovaných lékařem určeným ČSSZ, tzv. smluvním lékařem.
Proti samotnému posudku o zdravotním stavu není možné podání opravného prostředku (odvolání, žaloba a od 1. 1. 2010 též námitka). Proto je třeba vždy vyčkat na rozhodnutí správního orgánu ve věci žádosti. Každé rozhodnutí obsahuje „poučení“ o možnostech podání opravných prostředků s uvedením lhůty a místa podání. V opravném řízení je posouzen zdravotní stav posudkovou komisí MPSV.
zpracovala Hana Vrtková
Mapy pro nevidomé (z naší knihovny)
Slovo mapa je punského původu. Výraz „mappa“ označoval kousek plátna, ubrousek.
Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi, je to model reálného světa, v žádném případě není dokonalým obrazem naší reality. Nelze na ní nalézt vše, ale naopak může znázornit i jevy, které nejsme jinak schopni vnímat. Skutečnost může potlačit i zdůraznit. Pomocí smluvených znaků vyjadřuje rozmístění a vlastnosti objektů.
Pokud se jedná o zobrazení na kouli, nazýváme ji glóbus. Na rozdíl od globusu má každá mapa určité zkreslení. Toto zkreslení deformuje plochy, délky, úhly a tvary zemského povrchu. Zkreslení je tím větší, čím menší je měřítko mapy.
Jako první, kdo dokázal přenášet obraz kulového tělesa Země na papír, byl Mercator (Gerhard Kremer) v roce 1569. Tento objev výrazně zlepšil polohové informace obsažené v mapě, což umožnilo následně mořeplavcům obeplutí Země a přinesení jasného důkazu, že je Země kulatá.
Mapy lze členit z mnoha hledisek (účel užití, způsob vzniku, obsah, zobrazované území, vyjadřované skutečnosti, měřítka, způsob vzniku, časové hledisko, atd.).
Podle formy záznamu dělíme mapy na:
• mapy digitální (mapové prvky jsou vyjádřeny v digitální formě, rozčleněny do tematických vrstev a uloženy v paměti počítače)
• mapy analogové (klasické „papírové“ ručně vyhotovené mapy)
• mapové transparenty (diamapy, určené pro promítání)
• mapy reliéfní (plastické mapy, s fyzickým vyjádřením výškové členitosti území)
• tyflomapy (mapy pro nevidomé a slabozraké)
Reliéfní mapy
Historie reliéfních map je opravdu dlouhá. Za napoleonské éry prožívala tvorba reliéfních map svůj zlatý věk. Císař objednával makety map na paměť svých vítězství, modely se dále využívaly při výuce budoucích dělostřeleckých a ženijních důstojníků.
Tvůrci těchto modelů pracovali hlavně se dřevem, korkem, papírem a sádrou a své dílo posléze kolorovali olejovými barvami nebo akvarelem. Vegetaci napodobovali vlnou a hedvábím, k úpravě terénu užívali papírmaše a písku.
V dnešní době jsou plastické mapy tvořeny digitálním přepisem terénu, vyfrézováním přesné formy a následovným tvarováním plastové desky s natištěnou mapou až do velikosti 100x70 cm. Použitím sítotiskových barev je zajištěna odolnost potisku vůči otěru i povětrnostním podmínkám. Pro vybrané území mohou být s použitím jedné formy vytvářeny plastické mapy s různým potiskem - letní mapa, zimní mapa, mapa správního rozdělení apod.
Tyflomapy pro nevidomé
O významu modelového znázornění světa se zasloužil zakladatel vědecké tyflokartografiky, ředitel Ústavu pro nevidomé v Illzachu, švýcarsko-německý tyfloped, Martin Kunz. Jeho zeměpisné mapy se rozšířily po celé střední Evropě. Rovněž naše ústavy je nakupovaly. Používaly se až do padesátých let 20. století, i když z politického hlediska nebyly vyhovující. Změnily se hranice, vznikly nové státy.
Začátky při výrobě map pro nevidomé, kolem roku 1882, nebyly lehké. M. Kunz nejdříve začal výrobou papírových reliéfů vrstvením. Tento způsob se ukázal nevhodný z náročnosti na abstraktní vyjádření. Další způsob, z matrice napodobující zeměpisný povrch, která se obtáhne papírem, ukázal, že je pro nevidomé přiměřený z hlediska hmatového vnímání užitých zeměpisných pojmů.
Ale hodně času strávil na přípravě té nejvhodnější matrice. Zpočátku použil vytepanou dvoulistovou měděnou fólii, mezi kterou vkládal list papíru a vylisoval ji. Jelikož pro vysoká pohoří nebyl tento způsob vhodný, pokusil se o tvorbu sádrových matric, ale ty však nevydržely tlakové zatížení. Dále užil matrice z hruškového dřeva opracované řezbářským způsobem, které pro zjemnění některých hrubostí doplnil kaučukem. Pak došly na řadu kovotepecké pláty prokládány navlhčeným papírem.
Od roku 1885 pracuje pouze se členitou matricí. Jako podklad sloužila dřevěná plotna, řeky tvořil drát vtlačovaný do vyřezaných rýh, k označení hranic mezi státy použil hlavičky hřebíčků, města byla označena různě velkými cvočky, pohoří modeloval z tmelu, moře znázornil hustým rýhováním pod úrovní země, údolí vypracoval řezbářskými dláty. Po dohotovení matrici nalakoval lihovým lakem. Tímto způsobem vzniklo nejvíce map.
Sám si byl vědom, že jeho práce je pouhý začátek tvořivé činnosti v oblasti tyflopomůcek pro nevidomé.
V současnosti se tyflomapy vyrábí v knihovně K. E. Macana způsobem vrstvení tvrdého papíru, podle struktury mapy se přidává různě hrubý smirkový papír. Pak se tento papírový polotovar ve vakuovém lisu za velmi vysoké teploty lisuje do fólie.
Vy máte možnost si u nás na knihovně vypůjčit tyto haptické knihy:
Hlavní města Evropy – městské znaky – reliéfní znaky hlavních měst se stručným popisem.
Skvosty české republiky – 20 zajímavých objektů zařazených do seznamu kulturního dědictví UNESCO – středověká města, nejvýznamnější hrady, zámky, kláštery, kostely, lidové stavitelství, architektura 20. století.
Představujeme kraje české republiky –
Jednotlivé kraje jsou samostatně vyobrazené a popsané.
Malý atlas světa I – Arktida, Antarktida
Malý atlas světa II – Amerika, Afrika
Malý atlas světa III – Asie, Austrálie
Průvodce pražskou Královskou cestou.
Kniha obsahuje podrobné popisy vybraných památek Královské cesty. Jedná se v podstatě o komunikační osu historické Prahy, která propojovala městský příbytek českého krále, Králův dvůr s panovnickým sídlem, Pražským hradem.
Publikace je vyrobená v Braillově bodovém písmu, doplněná přesnými reliéfními modely pláště zvolených objektů, popřípadě detaily fasády či výzdoby, mapy s vyznačenou trasou cesty.
Průvodce Prahou.
Jde o soubor tří map. První zahrnuje celé území hlavního města Prahy, druhý mapy Pražské památkové rezervace, a třetí soubor podrobných map vybraných území Pražské památkové rezervace. Autorkou je Radka Fuxová, která je tvořila jako námět své diplomové práce. Plánky zachycují podrobně nejen významné orientační body, ale i památky, ulice a trasy metra ve velikosti A3. Nevidomí si tak mohou v mapě číst podle vrstev, rastrů, bodových a liniových prvků. Popisky v Braillově písmu se skládají z čísel a třípísmenných zkratek.
Průvodce Olomoucí
Publikaci "Průvodce Olomoucí" v bodovém písmu s 21 reliéfními vyobrazeními historických památek města vydal Magistrát města Olomouce v závěru roku 2008 a veřejnosti byla představena na knižním veletrhu Libri Olomouc. Tato publikace je prvním průvodcem v bodovém písmu na Moravě. Do naši knihovny nám ji věnoval ředitel TC Olomouc, pan Jan Příborský, čehož si velmi vážíme a děkujeme.
Hana Vrtková
Jak se pohybuji…
Přinášíme další příspěvek na téma pohyb nevidomého. V loňském roce se vám se svými postřehy, problémy vyzpovídal Pavel Nedvěd. Nyní očekáváme vaše zkušenosti, příběhy, které postupně otiskneme a odměníme. Můžete psát, nahrávat na kazetu, jak je libo. Jen se do toho pustit!
Jak chodím s bílou holí
Už od malička mě mamka vedla k samostatnosti a až jsem se vše naučila, líbilo se mi, že si mohu vše udělat. Jen samostatný pohyb mě chyběl. Nebavilo mě čekat, až mě kamarádi vezmou ven nebo až bude mít mamka čas. Chodila se mnou, ale i to jsem chtěla umět.
Ve 14 letech sem přišla na učiliště do Prahy a tam nám nabídli kurz prostorové orientace a samostatného pohybu. Neváhala jsem a hned se přihlásila.
Naučili nás jak držet hůl, techniku hole a pak, jak si zapamatovat trasu, kterou mám někdo popíše. Moc mě to bavilo a teď díky tomu chodím sama. Jak?
Tak jak většina z vás to zná z rekondic - kdy a kde se držet vodící linie, např. tráva, zeď, počet odboček a vyhledávání orientačních bodů. Tak se učím každou trasu. Vždy vidící osoba mně to ukáže, několikrát si trasu s ní projdu. Složitější cesty si napíši nebo namluvím na diktafon a několikrát zase projdu.
I ráda cestuji. Pokud nemám vysílačku anebo autobusy a tramvaje nemluví, tak se lidí zeptám. Pokud jedu trasu kterou neznám, tak poprosím řidiče, aby mě na určitém místě nebo zastávce upozornil. Líbí se mi, že mohu cestovat, zařizovat si věci sama, jít na procházku kdykoliv mě napadne a nemusím čekat a spoléhat se na druhé, kterým to teď zrovna nepasuje, nebo nejsou zrovna při ruce. A tak i vy, vážení nevidomí, měli byste najít odvahu být ptáčkem ve volné přírodě a ne vězni ve svém bytě. Mnoho nevidomých, které znám, se stejným způsobem naučili a jsou rádi za samostatnost a částečnému vyrovnaní se zdravé veřejnosti.
Irena Kratochvílová
Stalo se…
Setkání zrakově postižených
I v letošním roce jsme pro naše zrakově postižené přátele připravily setkání u nás v Kyjově. Termín setkání byl poněkud nezvykle brzký, řešil se termín jak u nás v odbočce, tak v místě zamýšleného pobytu. Z několika míst Moravy se mi dostalo lkání a nářků, že termín je nevhodný, že je to mrzí, že nemůžou přijet. Těmto se dodatečně omluvám – opravdu nešlo jinak.
V „D“ od božího rána chvílemi lilo, chvílemi přeprchalo. Ostatně, tak, jako skoro celý letošní rok, nám počasí a přidružená výroba skoro na žádnou akci nepřeje. Někdy to muselo dojít, není možná jen se nechat hladit slunečními paprsky a žít v blaženém úsměvu. Což o to, s tím se smířit dá. Ale horší byly obavy, zda přijde nebo přijede vůbec někdo. Protože na letošek byla připravena zcela zásadní změna – oběd v terénu. Nakonec bilance nebyla tak špatná – počasí odradilo 15 lidí. Při plánovaném počtu 30 lidí by to byl vcelku průšvih, hlavně kvůli objednanému obědu, ale z celkového počtu 65 jsme se aspoň pohodlně vešli do autobusu.
Nasedli jsme a odjeli směr Bukovany, nad kterými se tyčí třípatrová budova mlýna. Ta v sobě ukrývá malou expozici muzea slovácké vesnice 19. století a také galerii, kde jsou pravidelně pořádány výstavy zejména jihomoravských umělců. V nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa, která skýtá nádherné výhledy do okolí. V přízemí mlýna je stylově vybavená krbovna, která se využívá pro společenská a obchodní jednání. Před 2 roky vyrostl kolem mlýna areál hotelu v tradičním stylu moravského Slovácka a dotváří tak kompozici tradičního mlynářského statku. Součástí areálu je „Mlynářské stavení“ s restaurací nabízející krajovou kuchyni v prostředí stylového rustikálního interiéru, tradiční kvelbený sklep s posezením a rotundu s vinotékou, kde můžete ochutnat nejlepší vína z Kyjovské vinařské oblasti. Kvalitní ubytování, opět v rustikálním slováckém stylu, je nabízeno v podkroví Mlynářského stavení a v dalších čtyřech samostatných budovách – Slováckých chalupách.
Toto všechno jsme si stačili prohlédnout za asistence nepříjemných dešťových kapek a pak raději zamířili do podzemí, do kvelbeného sklepu, kde jsme všichni společně poobědvali.
A jaké vzpomínky zůstaly jedné z účastnic, Milušce Moreové?
Myslím, že mě dost lidiček zná, a tak bych se s vámi chtěla rozdělit o krásné zážitky v Kyjově, kde už jsem dlouho nebyla.
S mojí asistentkou Ivetkou jsme vyjely z Opavy asi kolem sedmé hodiny ranní. V Kyjově nás stihl déšť, ale nám to nevadilo. Byli jsme autobusem převezeni do vesničky Bukovany. Ve mlýně jsme si mohli, my nevidomí, vše osahat. Pro mě to byl zážitek, protože jsem třeba v životě neviděla máselnici, kolébku, necky a další předměty. Pak jsme se šli podívat do vinného sklípku. Někteří si tam mohli koupit i víno. Před obědem jsme se vzájemně seznámili a jeden nevidomý pán (Vilém Hašek z Chrlic), tam hrál na harmoniku a bylo veselo, všichni zpívali. K obědu byl bramborový salát a řízek, moc dobré. Po obědě už pršet přestalo, tak jsme byli hladit ovečky a kozy a to teprve byla legranda. Dávali jsme jim otázky a beran nám odpovídal jako - néééé.
Příště až něco Kyjov bude pořádat, tak zase přijedu.
Hana Vrtková
Turnaj v showdownu
Jsem vychovatelem v MŠ a ZŠ Boršov, Školní 3208 – to je celý název naší školy. Je to internátní mateřská a základní škola určená pro děti, které mají potíže se sluchem, komunikační problémy, poruchy učení a v posledních letech také pro autistické děti.
V září minulého roku jsme se s našimi žáky zúčastnili akce SONS „Bílá pastelka“ a tam jsme se setkali poprvé se showdownovým stolem. Naše děti hra velmi zaujala, a tak jsme se s paní Vrtkovou hned domluvili na přátelském turnaji v showdownu mezi naší školou a členy kyjovského SONS.
Turnaj měl proběhnout na začátku června, a tak jsme měli dostatek času na trénink a přípravu. Velmi nám také pomohl showdownový stůl, který jsme si ze SONS mohli na měsíc vypůjčit k nám do školy. Problematická pro nás byla pouze nominace do turnaje. Sluchové postižení našich žáků má svá určitá specifika a to hlavní je v tom, že převážnou část informací z okolního světa přijímají zrakem. Zakrytí očí a znemožnění zrakového kontaktu s realitou je pro tyto děti velký problém a do jisté míry také zkouška odvahy. Nakonec do turnaje nastoupil sluchově postižený žák pouze jeden s velmi lehkou ztrátou sluchu. Ostatní kluci byli slyšící.
Sešli jsme se ráno 2. června, a hned začali hrát. Pro kluky to byl zcela nový zážitek, protože, jak mi později řekli, se nikdo z nich doposud nesetkal osobně s člověkem se zrakovým postižením.
Byli však velmi příjemně překvapeni jak snadno našli společnou řeč. Za všechny naše hochy i za sebe mohu říci, že pro nás byl turnaj velmi příjemným a zábavným vyžitím. Užili jsme si sportovní i kulturní zážitky a velmi poutavý byl i doprovodný program turnaje – střelba zvukovou pistolí.
Všichni kluci se do školy vrátili nadšení turnajem, cenami i novými zážitky a udělali kyjovskému SONS u nás velikou reklamu. Všechny děti se už teď těší na odvetný turnaj a další příležitostnou návštěvu.
Chtěl bych zde také poděkovat všem členům kyjovského SONS za to, že nám tyto příjemné zážitky umožnili, turnaj zorganizovali a po celý jeho průběh se o nás velice hezky starali.
Tak tedy děkujeme a těšíme se nashledanou.
Pavel Začal
Napajedla - hřebčín
Dovolte mi, abych se s vámi podělila o dojmy z turistického výletu. Pořádala ho oblastní odbočka SONS Kyjov, podle plánovaného termínu 8. července 2009. Kdo čte Očko, ví, že trasa byla určena dopravou do napajedelského hřebčína a pěšky do Spytihněvi a pak domů.
Zorganizovat výlet určitě není snadné, nemám s tím zkušenost, ale z pohledu účastníka, který se nad tím zamyslí, to musím potvrdit.
Kdo chtěl jet z Brna a připojit se v 7 hodin k výpravě v Kyjově, musel si trochu přivstat, vlak totiž odjížděl v 5:14 hodin. Začátek cesty naštěstí neprovázely dopravní komplikace, a tak nám bylo dopřáno navázat na další plán cesty s kyjovskou skupinou výletníků.
Do Napajedel bylo nutné jet přes Veselí, tam navázat na autobus. Už tam jsem si užívala to, co mě v životě málokdy potká, totiž, „Neboj, nenecháme tě nikde napospas“. A to bylo "motto" celého výletu. Ať se dělo cokoli, nemusela jsem se cítit bezradná v neznámé krajině.
Doprava neselhala a řehtání koní v napajedelském hřebčíně nás uvítalo. K dispozici nám byl pan Sádlo, který poskytl výborný výklad a průvodcování hřebčínem. Počítal s tím, že jsme laici a vyšperkoval přednášku i úsměvnými historkami.
Hmatové zážitky? Ano, uhodli jste, koně, ale také návštěva pamětního místa, kde mají nejvýznamnější dostihoví koně ze zdejšího chovu své místo posledního odpočinku. Každý koník –nebožtík, měl na louce destičku se jménem, a ne jen tak "načmáranou", ale hezky vypracované jméno z kovu, jako kdybyste vzali materiál na mříž a z něho vytvarovali nápisy, takže pohmatem se hezky četly.
Nejmladšímu hříbátku, které jsme hladili, byl jeden měsíc. Bylo ustájené ještě společně s maminkou a ta se o něj vůbec nebála, když se nás tam na něj sešlo dost lidí. Prodejna se suvenýry neměla zavřeno, tak mám i pár věcí pro vzpomínku.
Celá exkurze trvala asi hodinku.
Po krátkém občerstvení jsme pokračovali ke Spytihněvi a tam začala pravá turistika se vším, co k ní patří. Nechybělo ani malé hledání trasy, ani pěkný přírodní terén s bahýnkem, jako bonus přišel krásný lijavec. Kdo má rád sluchové zážitky, přišel by si na své na mostě u lodních vrat přes Baťův kanál. To byl hukot.
Pak nám zdatnější část výpravy někam zmizela a od té doby jí už nikdo neviděl, ale mobilem bylo spojení zabezpečeno.
Na spytihněvské vlakové zastávce jsme se dohodli, že frčíme domů vlakem ve 14.20 hod. a tak se také stalo.
Kdo zaslouží velký obdiv, byla rodina Kunovjánkových, cestovali se dvěma malými dětmi a i přes přenášení kočárku bahenním polem a přes únavu pětileté Esterky se nenechali vynervovat.
Úplně největší poděkování chci vyslovit Hance Vrtkové! Nenechala nás zabloudit a fakt jsem si užila pocit, že mohu mít "vypnutou" orientaci a jen tak jít přírodou a nestarat se kudy a kam.
Ještě jedna paní mi vydatně pomáhala, ale paměť mi nedovoluje vzpomenout si na její jméno (pozn. byla to Vlasta Vávrová), tak poděkuji všem za krásný zážitek.
Zase se ráda přidám, až bude příležitost.
Zdenka Borýsková
Byli jsme u Kerndla
Je neděle 5. července. První informace, která stojí za povšimnutí je, že náš vlak má 20 minut zpoždění. No toto? To se vlakům stává maximálně jednou za… jo to je o něčem jiném, hi hi. Rozhoduji se. Pokud bude zpoždění 25 minut, nikam nejedu, protože je to špatné znamení. Nic se nezměnilo a tak odjíždíme. Já, Ríša a z Kyjova ještě Hanka, Radek s Věrkou i Radim s Blankou a Kristýnkou. V Brně bude ještě Franta. Ale je otázkou jak to zvládneme.
Zvládli. Přestup na „šalinu“ proběhl během možných a jediných osmi minut, stejně to zvládáme i v „Kénigu“. Tak se lehce dostáváme až na náměstí Černé Hory. Nu, kdyby pro nás nikdo nepřijel, tady je pivovar, pěkná hospůdka, asi vydržíme. Ale přijíždí dodávka Deepu řízená Borkem Dvořáčkem. Míříme na statek Ládi Kerndla do Žernovníku.
Cílem je humanitární setkání na pozvání Ládi. Pořadatelé tělesně handicapovaní z Blanska a ProDeep a.s. Vstupné dobrovolné, nápoje i drobné občerstvení je zdarma. A přibývá finančních darů, které budou předány potřebným. Prohlížíme si pěkný areál statku, krásné prostředí restaurace s barem. My sedíme venku a zde je i podium pro koncert. Krátce po patnácté hodině začíná vystoupení Ládi Kerndla. Sám je uvádí, zpívá šlágry a písně velmi příjemné. Jeho kapela šlape a je fajnová pohoda. Program pokračuje břišními tanečnicemi – to si zrakáč na své moc nepřijde, přicházejí dcérečky a šohajé v krojích. To je již folklórní soubor Světlovan z Bojkovic. Písněmi zní celý areál statku. Všude je dobrá nálada. Blíží se finále. Bude se losovat tombola. Je v ní 15 kilový krocan, povolenka na odstřel jelena (to by bylo něco pro slepejše!). Koupil jsem si nějaký los. Jenže mě přepadl hlad a taky zvědavost co je v blízké hospůdce. Tak prošvihávám losování. Nebude ani jelen, ani krocan. Nebude ale ani poukázka na 3 tisíce na brýle, kterou jsem sice vyhrál, ale protože jsem nebyl přítomen, losovalo se dál… Prostě jsem prožral brýle.
Odjíždíme. Na statku je stále veselo až bouřlivo. Déšť se nám vyhnul velkým obloukem a tak po cestě domů si připomínáme, co kde bylo zajímavého, že příští rok to zopákneme!
Jaroslav Čajka
Poznali jsme Olympus DS75
V úterý 21. 7. jsem měl možnost přednášet v knihovně o digitálním hlasovém záznamníku Olympus DS75. Musím říct, že jsem zde byl poprvé, a tak mě velmi překvapilo příjemné prostředí i atmosféra. Měl jsem tak trochu trému, ale ta opadla při přivítání a první výborné kávičce.
Přednášky byly dvě, jedna dopoledne a druhá odpoledne. Chtěl jsem si schválně ověřit, jestli bych dokázal vysvětlit lidem nějakou věc, chápete, nevidomý nevidomému. Moc mě to zajímalo, ale šlo to opravdu výborně a zájem lidí mi dodával odvahu i energii pokračovat dál.
Můj společník Bárny (vodící pes) byl se mnou a opravdu hlídal, kdo jde kolem. Proto byla přednáška někdy zpestřena jeho upozorňovacím hafáním.
Po dopolední části byl výborný oběd kousek od knihovny na zahrádce a odpoledne byla část druhá, na které bylo už více lidí. Ale díky jejich zájmu, trpělivosti a pohotovosti, šlo všechno skvěle, a i když jsem se cítil mírně unavený i z toho horka co bylo, rád udělám i další přednášku s praktickými ukázkami na jiné elektronické pomůcky.
Lukáš Kakara
Stálo to za to…
Katedrála sv. Václava v Olomouci už není jen „matkou všech kostelů“ na Moravě, jak ji kdysi označil olomoucký biskup Jindřich Zdík, a tudíž první mezi nimi, ale je i prvním kostelem v České republice vůbec, který je schopný oslovit i osoby nevidomé a slabozraké, jazykem jim srozumitelným.
Farnost sv. Václava Olomouc ve spolupráci s TyfloCentrem Olomouc o.p.s. požádaly město Olomouc o finanční dotaci ve věci zpřístupnění katedrály osobám se zrakovým postižením. Dobrá věc se podařila a nyní mají lidé nevidomí a slabozrací jedinečnou příležitost nahlédnout do nitra kostela, který už pro ně není tak „temný“.
Takto zní oficiální zpráva. A jaká je skutečnost?
Vytočí se telefonní číslo, domluví se návštěva a v plánovaný den a hodinu se odjíždí směr Olomouc. I když je nás pouze 11, přesto jsme vřele přivítáni a rozděleni do dvou skupin. Každá skupina začíná prohlídku z jiného konce katedrály. Ta naše první vstupuje do chórové kaple. Obřadně si omýváme a otíráme ruce, přeci jenom budeme mít možnost šahat na věci staré, vzácné, originální, tedy, církevní skvosty. Postupně jsme seznámeni se všemi liturgickými předměty, kněžským rouchem a s neúnavnou trpělivostí jsou zodpovězeny všeliké rozličné dotazy. Dokonce je nám dovoleno vystoupat na chór, vyzkoušet si „tahat měchy“, či zabrnkat na varhany. A protože mezi námi byly i zdatné zpěvačky, nesl se kaplí překrásný duet. Dále pokračujeme do krypty, která slouží k výstavním účelům, a nakonec si prohlížíme dřevěnou maketu katedrály. Ta je vyrobena v měřítku 1:200 a zabrala padesát pět hodin čisté práce. Díky této maketě si můžeme snáze představit jak rozložení jednotlivých částí katedrály, tak vnímat celou její velikost a krásu. V katedrále jsme strávili neuvěřitelných 300 minut a vůbec jsme se necítili znaveni, ani znuděni.
Hana Vrtková
Už jich bylo sto…
V letošním roce jsme na výroční schůzi volili novou oblastní radu ve složení: předseda Pavel Švorba, místopředseda Radmila Svobodová, jednatel a pokladník Hana Vrtková, Jaroslav Čajka, Pavel Gut, Zdena Ingrová, Jaromíra Machalová, Zdeněk Machala a Marie Šafaříková.
Poctivou evidencí zápisů jsme shledali, že máme před sebou sté výročí zasedání oblastní rady. To, že je to výročí nezanedbatelné je nad slunce jasné, trochu jsme se potrápili, jak takové kulatiny něčím ozvláštníme.
Věřím, že přáním všech členů rady je, abychom si spolu rozuměli, abychom vzájemně a s úctou dokázali vyřešit i věci nepříjemné, abychom dokázali najít společnou řeč i při protichůdných názorech. A toto přání a tyto kulatiny přímo vybízely k tomu, abychom stou radu prožili opravdu netradičně a v pohodě, ve společnosti „čestného předsedy“ Pavla Nedvěda, který minimálně 80 zasedání oblastní rady vedl.
A tak jsme se sešli hned ráno, sice za společenství kapek deště, ale to nás v letošním roce už nijak nepřekvapuje a odcestovali jsme do Čeložnic, kde jsme měli mít svou základnu. Nejdříve jsme šli na velmi zajímavou exkurzi do firmy Josef Měsíček synové, která se zabývá výrobou a renovací vysokých historických kol. Mužská část prokázala své znalosti technických záležitostí natolik, že majitel nakonec svolil i k ručnímu „prozkoumání“ různých typů kol. V maličké dílně byly unikátní kousky, kola čekající na renovaci, kola na stole, na polici, na obrázcích, na talíři, dokonce i na toaletním papíře. Pan Měsíček mladší nás provedl celou historií vývoje bicyklů, byla nám předvedena i zručná jízda na těchto „kolosech“. Sami jsme to ale nezkoušeli, ono přece jenom, ty kapky deště …
V chatové oblasti Pastviny jsme zahájili své rokování slavnostním přípitkem a obědem a došlo i na velmi podnětnou diskuzi. Jen je škoda, že nebyla účast stoprocentní…
Hana Vrtková
Rekreace
Týden v Ostravici máme za sebou. Byl vzrušující od samého začátku. Na první přestupní stanici se podařilo zapomenout v místní nálevně kabelku s doklady, penězi, no prostě vším. Nebylo to příjemné zjištění. Ale opět se potvrdilo, že v nouzi je vždy pomocná ruka na dosah. Ochotná průvodčí služebním telefonem zjistila stav věcí – kabelka je na světě! Ochotní přátelé ochotně společně s postiženými nabrali zpátečku. Ochotný přítel na telefonu zajistil přesun celého neposkvrněného obsahu kabelky směrem k cíli naší cesty.
Během týdne jsme měli počasí jak stvořené na turistiku. A my nezaháleli, 6 se nás i na Lysou Horu vydalo. Cestu jsme nikterak hlídat nemuseli, měli jsme výborné průvodce Janu a Jožku, kteří dohlíželi, abychom volným tempem strmě stoupali, nejdříve pohodlně po asfaltce, pak kamenitou cestou lesem. Výš a výš les řídne a nám se otvírají fantastické pohledy jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Naše nepostradatelné kukry jsou permanentně v provozu. Na vrcholu Lysé hory se vydatně občerstvíme oroseným i gulášem, a rozesíláme zprávy do všech koutů, že jsme to zvládli, že jsme tu. Nejvíce blažeností zářil Milan, jak by ne, pro zcela nevidomého je to cesta hodně náročná, kameny pod nohama jsou nevyzpytatelné a to ještě taktně pomlčím o věku. Jenže jak byla cesta náročná nahoru, sestup byl pro nás, zrakově postižené, daleko náročnější.
Po dobu pobytu nás obveselovala 18měsíční slečna nevidomých rodičů, kteří veškerou péči o svoji dceru zvládali na jedničku. Prostě, byl to pohodový týden o pomoci, toleranci, pochopení, vstřícnosti.
A proč je dobré podobné akce pořádat a hlavně se jich zúčastnit, nejlépe vystihuje úryvek z e-mailu: „ Na této dovolené se nám velice líbilo. Poznali jsme něco nového, poznali jsme další nové lidi se zrakovým postižením, ukázali nám, že jde i s tímto postižením žít ve dvou a i s dítětem.“
Hana Vrtková
Společenská kronika…
Gratulujeme…
své životní jubileum oslaví:
Říjen
65 let Jaromíra Machalová z Kelčan
Milá Jaruško,
k Tvým narozeninám Ti přicházíme popřát s kytičkou uvitou z lásky, opředenou nádechem zdraví, spokojenosti a uvázanou do pohody a optimismu.
Přivítáme…
pana Petra Petroše z Brna
Věříme, že se mezi námi bude cítit dobře, najde si zde nové kamarády a přátele.
Ze sportu…
Showdown
Slovácký turnaj
I v letošním roce jsme uspořádali další, v pořadí již IX. ročník turnaje v showdownu. Tradičně se sjeli hráči ze všech oddílů a opět, tak jak už to bývá zvykem na všech turnajích, hrály ženy spolu s mužskými, ale jelikož přeci jenom jsou ti chlapi ráznější, ženské stvoření něžnější, byť hráčsky hodně vyspělé, nemohou se výkony porovnávat. Takže z konečného pořadí jsme vyhlásili
3 nejlepší ženy a 3 nejlepší muže.
1. Hana Vrtková 1. Pavel Michelfait
2. Zdena Borýsková 2. Jaromír Vospěl
3. Helena Křiváčková 3. Václav Pouch
Hrálo se na dvou stolech, soudcovali 4 rozhodčí, kterým velela naše Věra Šebestová a vše bylo tak super zorganizované, že celý turnaj skončil před 15. hodinou, což se doposud nikdy nepodařilo, pokaždé jsme doháněli, nestíhali. Takže tentokrát jsme stihli ještě za odpoledního sluníčka společné posezení na grilovačce. Bylo fajn, bylo veselo. Ale že tomu tak bylo, vděčíme i Radimovi, který se během celého dne naběhal kolem nás, abychom měli dostatek tekutin, kofeinu, něčeho teplého, něčeho sladkého, abychom nezkolabovali a hráli a vyhráli. Díky všem!
Český pohár
Tato soutěž už má v životě showdownistů svoji tradici. Je to soutěž dvojic, kterých se letos přihlásilo 9, a že obliba poháru je, svědčí i to, že některé oddíly postavily i dvě družstva. Za Kyjov nastoupila Hana Vrtková a František Koplík.
V prvním kole jsme zvítězili a do druhého kola jsme nastoupili s odhodláním se rvát, leč, sic jsme se rvali, možnost bojovat dál o medailová místa jsme neobhájili. Ve třetím kole jsme si obhájili tu nepopulární bramborovou příčku.
Tandem Vrtková - Koplík, nechyběl ani na letošním prvním ročníku mezinárodního turnaje Prague Show 2009, který měl zastoupení 8 států. Oba hráči se umístili na 7. příčce. Leč Hana z celkového počtu 16 žen, kdežto Franta ze 40 hráčů. Takže jedničkou kyjovského showdownu je bezesporu Franta.
Hana Vrtková
Bowling
Turnaj jak má být
V pondělí 29. června jsme se sešli na bowlingové dráze restaurace, kam chodíme pravidelně jednou za čtrnáct dní trénovat. Tentokrát však o dvě hodiny dřív a taky možná trochu víc nervózní. Budeme hrát turnaj na konec prvního pololetí.
Schází se nás 14. Bude nás hrát třináct. Vše hráči a kamarádi oblastní pobočky SONS Kyjov. Hrací plán zůstává některým „utajen“ až do konce turnaje. Hrajeme totiž opravdu pro zábavu, ale taky s nejvyšším nervovým zatížením, abychom si zvykali na doby těžší…
První kolo je na dvě hry. To určilo postupující tucet hráčů. Nyní to začne natvrdo. Play off. Vyřazovací systém. Ten kdo vyhrál základní kolo se ještě nemůže radovat. Byl to Jožka Hudeček, na druhém místě společně já a Jaromír Hasala. Ale ono vše fakticky začíná.
První souboje o postup mezi šest nejlepších. Zdeněk Machala naráží na Jožku Julinka. Má to marný? Ne, ne, ne. Bojuje a překvapivě Jožku vyřazuje. K dalším velkým překvapením nepřichází a tak postupují očekávaní hráči. Boj o finále svádí Josef Hudeček se Zdeňkem Machalou. Tomu se nedaří tak jak v minulém kole a tak postupuje Josef. V dalším souboji na sebe naráží Jaromír Hasala a Majka Gutová. Tvrdý a vyrovnaný souboj. Teda jen z počátku. Majka se urvala a atakuje dvoustovku. Ta dovolená u moře dodala sil! Třetí souboj o finále svádím já s Pavlem Gutem. Na kouli to nesvedu, nemám tu svoji a s jedinou čtrnáctkou hraje Jaromír… On ten Pavel je ale fakt dobrý. Postupuje do finále on.
No a jsou tu finálové boje. Hrajeme pouze o vítěze. Tak první liga: Vítězí Majka před Pavlem „Guťáci“ a třetí Josef Hudeček. Druhá liga má favorita, který splnil očekávání v Jaromírovi a tak svádíme boj se Zdeňkem o druhé místo. Pšt – porazil jsem jej. No a cena útěchy, čili třetí liga. Zde jasně vítězí Josef Julinek, druhá stále se lepšící Janička Julinková a třetí je překvapení soutěže Blanka Šubrtová. Cenu „čulibrka“ získal nováček mezi námi, Markéta Ščudlová. Tak jen na tři hráče nezbyla cena. No, snad nebudou plakat. Radim měl mnoho pobíhání a prohrál kontumačně, Ríša měl smůlu na borce při soubojích o postup a Iveta bojovala velmi zdatně a taky se neztratila.
Vše báječně řídila Majka Hudečková, která si na to vše přinesla i počítač. Jo, kdo umí, ten umí. Dík Majko. Dostala taky perníkový pozdrav z Pardubic, jako úspěšní sportsmeni a sportlady.
Rozdílení cen a posezení při řízcích se salátem je jen pohodička na závěr báječného dne s prima kamarády.
Jaroslav Čajka
Zvuková střelba
Přes překážky za pistolí
Některé cesty jsou provázeny potížemi od samého počátku. Stejně tak to bylo do Libře. Čtete dobře. Libeř. To záhadné místo existuje. Je to nedaleko Prahy, má tam rekreační středisko Zora Praha. Tak kde to je a jak se tam dostaneme. To byla základní otázka.
Propozice Alpina Cupu pravily něco o Psárech, hájenkách, cestě kolem rybníku, či přelézt svodidla apod. To je pro zrakáče tragédie. Použijeme navigační centrum SONS. Ti dají tip jiný. Busem do Libře, odtud kilometr na Psáře a pak před rybníkem vpravo a je to… Jo, ale kde před rybníkem… a podobně. Musím přes Budějovickou či přes nádraží Modřany? Pavel s Majkou to vzdávají, oni nepojedou. Tak jen já s Jožkou Hudečkem.
Vyrážíme na cestu v pátek 24. července. Ráno posloucháme, jaký že to byl divoký večer ve střední a východní oblasti Čech. Vlaky nejezdí, na silnicích stromy. My jedeme. V Brně první potíž. Přípojný EC zrušen. Než to zjistíme, ujede nám další rychlík. Další má jet za hodinu. Pojede ale z té Vídně? Zkusíme Student agency. Ku podivu mají jízdenky. Jožkovi se to nezdá, já taky nerad bus. Ale protože další vlak má nejmíň hodinu zpoždění, tak jedeme. Od té chvíle už vše klape. V Praze jsme načas, přesun na tramvaj č. 17. Tu doporučuji. Projede s vámi po nábřeží, kolem Karlova mostu, Národního divadla, tančícího domu, pod Vyšehradskou skálou… Nádhera. Jen ale je nutno vidět.
Miloš Slavík nám zajistil auto od autobusu v Libři. To je prima, nebloudíme a záhy jsme s kamarády u dobrého pivka, večeře a dlouhých debat do nočních hodin.
Ráno přijíždějí další střelci. Po desáté hodině již jeden po druhém míříme k palpostům a snažíme se najít ten černý bod uprostřed. Někdo vícekrát, někdo ani jednou. Proto jsme tady. Střílíme. Jednou, podruhé. Vše v pohodě plyne, tu více, tu méně brbleme, jak jsme to mířili, jak to „padá“.
14 mužů, 6 žen a 4 závodníci vloženého závodu se řadí na stupně vítězů. A je tu vyhlášení vítězů: vložený závod vítězí Tomáš Trnka, ženy Jaromíra Nývltová a muži Jan Schejbal. Gratulujeme. Loučíme se, přejeme si úspěch s pistolí na dalších turnajích a hlavně pak na finále mistrovství republiky v Lovosicích.
Bylo tu fajn. Děkujeme Milošovi Slavíkovi za organizaci akce i zajištění odvozu od a k autobusu. Děkujeme barmanům a hurara domů!
To již vše probíhá hladce. Busem na Budějovickou, rychlý přesun do metra a nádraží Holešovice. Tady čeká Ec a načas nejen odjedeme, ale přistaneme v Brně a posléze i doma. Bylo to prima. Dík.
Jo a pro kamarády: já skončil v polovině bojovníků, čili osmý a Jožka na bramborové medaili, tudíž čtvrtý.
Jaroslav Čajka
Časopis Očko z Kyjova je vydáván pro vnitřní potřebu
Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR,
oblastní odbočky v Kyjově.
Je neprodejný.
adresa Městská knihovna v Kyjově, II. patro
Komenského 617, 697 01 Kyjov
kontaktní telefon 518 613 394,
737 72 15 04, 728 04 55 66
